Pan primář Václav Vydra, můj učitel, duchovní průvodce, přítel, lékař a léčitel, který mně a mé rodině pomáhal v těžkých i krásných chvílích našeho života po 29 let.

Napsala mně dcera Michaela, abych se modlila za p.Vydru, který je na cestě na druhý břeh. Zavolala jsem svému muži a šli jsme za něj na Vyšehrad do katedrály zapálit svíčku spolu s modlitbami, tak jak nás tomu sám mnohokrát učil.

Plakala jsem, protože jsem cítila, že jeho duše se brzy vydá na cestu a zároveň jsem vnímala klid, který jsem vždy cítila v jeho přítomnosti.

Učil mě najít sebe, svou duchovní i uměleckou cestu. Tolikrát se smál, když jsem ho s vykulenýma očima prosila, aby mě všemu naučil, že chci být léčitelkou jako on.

Budete léčit, ale jinak než já. Budete léčit z jeviště svým slovem i hereckým uměním.

Měl upřímnou radost, když se Léčivému divadlu začalo dařit. Učil mě, jak pracovat s energií, měla jsem od něj ochranný amulet i lávu, kterou dodnes vozím v kufříku z představení Andělé v mém srdci.

Jednou jsem měla hluboké setkání s Kristem.

V mém vnitřním zraku sestoupil z kříže a požádal, aby si mohl odpočinout v mé mateřské náruči. Objímala jsem ho a mé slzy vděčnosti tekly po jeho rukou.

Volala jsem p.Vydrovi, co jsem prožila a tehdy mně řekl: „Dostala jste od Krista dar léčení…“

Mnohokrát mně pomohl pochopit, co prožívám ve svém vnímání mezi nebem a zemí. Byla jsem křehká dívka a potřebovala jsem slyšet slova , která by mě dokázala objasnit mystické prožitky přicházející do mého života….

Teď už jsem žena, která ví a stojí diky vám, pane Vydro, pevně na zemi a s hlavou v nebesích. Se srdcem odevzdaným Bohu, se slovy : „Děj se vůle tvá, nikoliv má.“

Poprvé jsem ho spatřila, v roce 1992, když mě s ním seznámil Pavel. Měla jsem točit pohádku Hvězda života a mou tvář ze dne na den postihly velké kožní problémy. Režisér měl obavy podepsat se mnou smlouvu, ale primář Vydra se zaručil, že za tři týdny bude má tvář zhojena. A tak se také stalo. Jeho zářivé modré oči, léčivé ruce, akupunktura, znalost bylin, a psychotronické působení na dálku mně pomohly uzdravit.

Jezdili jsme za ním do nemocnice v Aši, kde byl primářem s mým mužem pravidelně. Rádi jsme si s ním povídali a s nadšením poslouchali jeho léčitelské příběhy z dob působení v Psychoenergetické laboratoři doc.Kahudy. Dnes už snad mohu prozradit, kdo stál za sportovním úspěchem p.Ploce. I to byla součást zkoušky, jak dovede působit léčitelská síla na sportovní výkon.

Takové působení pro něho bylo odlehčením, od jeho téžkých každodenních telefonátů s prosbami o záchranu životů. Jednou jsem se zmínila, že jdu do České televize na konkurz na hlavní roli do filmu. Domluvili jsme se, že na mě bude působit ve chvíli konkurzu. Bylo to neuvěřitelné. Role se mně hrála sama. V okamžiku jsem uměla nazpaměť dlouhý text a hrála jsem tak uvěřitelně a dobře, jako bych sama byla onou filmovou postavou.

Pak jsme si volali a pan Vydra se smál, moc mi přál, abych byla v herectví naplněná a spokojená.

Řekl mně přesně den a hodinu, kdy se mně narodí děti

Byl jasnovidný, dokázal číst informace z prostoru. Řekl mně přesně den a hodinu, kdy se mně narodí děti. Přála jsem si rodit u něj, ale tehdy už gynekologické oddělení v Aši skončilo. Uklidnil mě, že bude při porodu na dálku se mnou. A byl. U obou. Můj porodník MUDr. Velebil nevěřil, když jsem mu říkala, který den budu rodit a v kolik hodin porodím, ale při druhém porodu už o informacích od p Vydry nepochyboval.

Velmi nám pomáhal, když vážně onemocněl můj tatínek, byl transplantován a nastaly velké komplikace. P.Vydra byl po celý čas ve svém působení s ním. Předával informace, které byly pro lékaře v Motole nesmírně důležité a které by jinak, než díky jeho jasnovidným schopnostem, nemohli získat. Zaplať Pan Bůh, že o mého tátu pečoval osvícený lékař, který s prim. Vydrou spolupracoval a uvěřil jeho nadpřirozeným schopnostem, které propojil se svým lékařským uměním.

Takto bych mohla vyprávět dál.

Mnoho umělců, lékařů, kněžích se k němu jezdilo léčit.

Pro mnohé měl připravený recept, už při prvním setkání ve dveřích. Načetl si dotyčného v noci, když byl klid. Dokázal pomáhat lidem v nejrůznějších nemocech, uměl vysvětlit i působit na ty, kteří se zapletli s černou magií. Znal lék na vše. Byl hluboce věřící. Občas zmínil, že mu snad v očistci odpustí některá léčení, se kterými by v kostele nesouhlasili. A třeba i to cigárko, které v naší společnosti pokuřoval. Víte co bylo zajímavé? Že jeho cigareta nikdy nesmrděla kouřem. Dělával nám rozpustnou kávu rovnou z kohoutku s teplou vodou a do ní přidal své čarovné působení.

Jednou jsem čekala v čekárně, zavřela jsem oči a náhle všude kolem mě padaly sněhové vločky, i když bylo léto. Za chvíli se otevřely dveře ordinace, p.Vydra na mě mrkl a řekl: “ Líbilo?“

Ano, líbilo a moc. Každé setkání s vámi se mně moc líbilo. Vzpomínám si ještě, když jsme s Pavlem byli u vás na chatě, vaše paní vařila čaj a my jsme se vás ptali jak to, že nemáte žádný plot. A vy jste se rošťácky usmál a odpověděl: „Zakopal jsem meče, na všechny světové strany. Ten, kdo nezván vstoupí, se zlou se potáže.“ Tak pozor na to!

Celý den hoří u naší společné fotky svíčka.

Pro vás, aby v nebi věděli, že k nim přichází člověk, který byl na zemi andělem. Pomáhal obrovskému množství lidí. Porodil tolik děti a pomohl s neplodností tolika ženám, že by to byla mnoho kilometrů dlouhá cesta plná šťastně narozených dětí.

Sice pláču při vzpomínce na vás, ale jsou to slzy radostí, že se má duše potkala s tou vaší a věřím, že příště zase navážem v našich hovorech u instantní kávy. Přestože ji nepiji, tak ta vaše léčivá, se nikdy neodmítá.

Posílám modlitby poděkování drahému příteli, učiteli, lékaři a léčiteli, který se vrací domů, do společnosti nádherných velkých duší, sanjásynú, mahátmú, starších bratrů, kteří provázejí „připravené“ na cestě sebepoznání.