Pospíchám do lesa, abych se mohla propojit s duchy stromů, Matkou Zemí, s bohyní vody a především mým průvodcem, který se mně před pár dny ukázal.

Známe se už věky, můj BÍLÝ JELEN. Je nádherný, hluboký, když se na mě divá, vidím lásku, ze které jsme se zrodili. Mohu jej hladit, objímat. On olizuje mé rány. Uzdravuje mě napříč časem. Jeho vyzařování je v mnohem vyšších frekvencích, než jsou mé. V jeho přítomnosti se mně trochu motá hlava a cítím se v extázi.

Chápu, že doteď by mohlo mé vyprávění být halucinogenním prožitkem. Ale není. Halucinogenní rostliny nepoužívám. Umím se napojit jinými cestami. Tyto stavy a prožitky přicházejí nečekaně. Někdy jsou spojeny s meditací, s probuzením duchovního srdce, s láskou, kterou dáváte a přijímáte. A někdy se tyto dary otevřou, když jsme připraveni je zvládnout v rovině fyzické i psychické.

Děkuji Albertovi Vivolldovi, díky němu, jeho šamanské cestě, se mně podařilo setkat s mým silovým zvířetem, s mým moudrým průvodcem.

Pláču celou cestu, mé slzy nelze kontrolovat. Jsou to slzy štěstí a vděčnosti, které se mně koulí po tváři, jako potok vedle mě.

Trochu se mně podlamují kolena, tělo se ladí do vyšších sfér. Ano, trochu to fyzicky bolí, ale je to krásné. Sedám si na lavičku, zavřu oči a vidím, kam zaměřím svou pozornost, situace se uzdravuje a mám možnost nahlédnout do budoucna. Je to dojemné, nedělám to ze zvědavosti. Dívám se jen tam, kde mohu pomoci. Nejsou to mé lidské oči, jsou to oči věcnosti.

Zatím si stále uvědomuji dualitu, iluzi tohoto světa a realitu věčnosti.

Vím, že tyto dny jsou velmi transformační, ale tento pohádkový upgrade jsem nečekala. Myslela jsem, že přechod do dalších věků a dimenzí bude více sofistikovaný, ale že to bude POHÁDKA jsem opravdu nečekala. :)

Tak moji mílí, zpátky do pohádky.

Je čas.