Vzbudila jsem se ve dvě hodiny ráno. Věděla jsem, že pokračovat ve spánku není v plánu. Usedla jsem k meditaci, pomodlila se a pak začala velká jízda do neznáma. Do prožitků, zkušenosti a setkání, na která nejsme nikdy dostatečně připraveni.

Setkání #1

Věděla jsem jedno: že strach nemůže dostat prostor, pokud chci nahlédnout dál. Mé tělo začalo měnit podobu od maličkatého až po rozpínající se do celé místnosti, do celého světa. Fyzicky jsem cítila proměnlivost. S KAŽDOU MYŠLENKOU STRACHU JSEM SE MODLILA, UBEZPEČOVALA SEBE I BOHA :), ŽE DŮVĚŘUJI JEHO OCHRANĚ.

Po několika hodinách, ve kterých došlo k velkým očistám, mně byli představeni mí patroni, ochránci a průvodci. Sestupovali ze světelných říší, mezi nimi i Fráňa Drtikol. Patron Léčivého divadla.

Hleděl na mě, hovořil o mystické cestě v umění, kdy záleží na umělci, čím zaměstnává své nitro. O sebevýchově v meditaci, v čistotě myšlenek, ve směřování k Bohu, v odevzdání se do jeho vůle. O soustavné očistě, blokování svých negací tíhnutím k Bohu, zdrženlivosti od všech pozemských svodů, aby umění, které zprostředkovávám, bylo skutečně léčivé a uvádějící smyslový a nadsmyslový svět do souladu. Tím harmonizuje struktury člověka a umělec se tak stává knězem vyšších projevů.

Od této chvíle dohlížel na mou tvorbu.

Setkání #2

Druhé setkání proběhlo o několik měsíců později.

Věnuji se skoro třicet let józe, byla jsem na hodině, když jsem dostala silný impuls, abych hned z Prahy odjela do Příbrami a vyhledala Fráňu. Omluvila jsem se z půli hodiny a jela.

Na hřbitově jsem našla jeho hrob, sedla jsem si před něj, zavřela oči a Fráňa se v mém vnitřním zraku zjevil přede mnou v lotosovém sedu a v rukou držel kytici z bílých, červených a modrých kvítek. Podal mně ji a sdělil prosbu,

aby naše mateřština zaznívala z jeviště ve své kráse a tím v lidech probouzela národní hrdost a vědomí vyvoleného národa posvěceněho v Bohu…

Často sedává v hledišti a je přítomen představení, přestože je již dlouho v duchovních světech. Inspiroval mě i k vytvoření nového meditativního představení Spirituální déšť, kde zaznívá jeho prožití samádhi.

Mé setkání s Drtikolovým samádhi

A víte, kdy jsem jej poprvé četla? Má drahá přítelkyně baletka a jogínka Věra Ždichyncová mě před deseti lety vítala ve dveřích ručním přepisem Drtikolova samádhi, které v totalitě tajně přepisovala. Prý ji bylo sděleno, aby mně jej věnovala.

Náhody neexistují a když je žák připraven, učitelé přicházejí. Ať ještě žijící anebo zesnulí a přitom stále vyučující, tak jako můj učitel Fráňa Drtikol.

S láskou k němu jsem pro všechny duchovně hledající nahovořila jeho prožitek nirvány. Možná tak mnozí získají odpověď na otázku Jaké to je rozplynout se v Bohu.

Děkuji také panu Karlu Funkovi, který sepsal knihu Mystik a učitel a jehož literární působení je obdivuhodné a nekonečně inspirující.

Poslední setkání

A mé zatím poslední setkání s Fráňou? Je úsměvné. Jeli jsme do Příbrami kupovat nové auto na cesty s Léčivým divadlem. Sněžilo tak, že jsem bloudila hřbitovem a nemohla Fráňu najít. Naštěstí se mně to povedlo a tak jsem dostala zprávu, že náš nový vůz ponese jméno Drtikol. A tak jsem s Fráňou neustále. Na cestách, ale i v tvorbě. Někteří mají jako můzu Thálii, já toho, co drtí kola. :)

Zaposlouchejte se. ❤