Dnes jsem dostala dárek od Božství. Když člověk otevře oči, stane se pozorovatelem, zahlédne pozdravy od moudrosti, která nás vede životy.

Šla jsem na procházku do modřanské rokle. Chodím do ní už mnoho let. Vejdu dovnitř a během chvíle se odpojím od běžných myšlenek. Potkávám sokolnici, která zoufale hledá amerického orla bělohlavého, který jim uletěl.

Zaplavilo mě zvláštní teplo

To vše se děje z nějakého důvodu, ve kterém se mám naučit čist.

Orel je symbolem transformovaného štíra. Moudrost, která dovolí odpoutat se od pozemských malostí. Je to přeměna na duchovní cestě. Orel bělohlavý je posvátný pták, duchovní posel mezi bohy a lidmi.

Naslouchám vnitřnímu hlasu, nech se tím, co se děje, zaplavit. Čti v tomto poselství.

„Kdybyste ho zahlédla, řekněte nám prosím.“

Pokračuji s hlavou vzpřímenou do korun stromů. Ze všech stran slyším volání sokolníků.

Sedám si lavičku, abych našla své schopnosti. Spojuji se s duší orla. Proměňuji se do orla a naslouchám jí. Je to orlice. Helenka.

Vstanu a vydávám se na cestu domů. Vím, že se setkáme. Neusiluji o to. Jen naslouchám vnitřnímu vedení. Rozhlížím se. Setkávám se s dalším sokolníkem, který hledá.

Vidím ji

Podívám se do korun stromů, nad skálu a vidím ji. Nádherný orel bělohlavý. Jdu za sokolníkem. Vidím ji. Pojďte za mnou. Byl překvapen, že ji nezahlédl a říká: Teď budeme čekat možná do noci, než sletí za námi.

Zůstávám stát vedle sokolníka a opět se spojuji s orlicí. Vysílám svůj paprsek směrem k ní a promlouvám s ní.

Za malý okamžik se tento nádherný obrovský dravec snáší za námi. Zalévá mě vděčnost. Jsem v její přítomnosti. Duše s duší jedno jsou.

Sokolníci mně děkují. Já děkuji božství, že mně otevřelo dveře do mé podstaty, kde je vše možné.