Hosty Léčivého divadla byli zdánlivě nesourodé osobnosti, které svým působením a empatií naopak vytvořili velmi silný, emocionální večer, ve kterém zpěv střídal voice dialog.

Zpěvačka, skladatelka, spisovatelka Patricie Fuxová

Tvoří ze svého nitra, z hloubky svých předků i archetypů ženství. Je mimořádnou tvůrčí osobností, která společnost probouzí z letargie materialismu. Když hovoří, její pronikavé modré oči, putují napříč časem. Působí jako jemná dívka z hlubokou minulostí. Když zpívá, její charisma obejme cele divadlo a naplní posluchače silným poselstvím ženství a moudrosti.

Bohyně Morana byla tou, kterou ztvárnila a které propůjčila svou tvář. Založila dívčí kapelu Vesna, která zpívá a hraje o síle slovanství, bohyň, o lásce, která ožívá v srdcích těch, kteří jejím písním naslouchají.

Napsala také knihu Pátá bohyně, kterou ilustrovala její kamarádka a když knihu tvořily, prožívaly synchronně mystické prožitky.

Pátá bohyně je žena, která dosáhla poznání života (narození, růstu, zrání a smrti), sjednotila v sobě čtyři ženské archetypy (dívku, milenku, matku a vědmu), ovládla živly (vzduch, oheň, zemi a vodu) a přijala koloběh přírody (jaro, léto, podzim a zimu). Pátá bohyně je žena, která se osvobodila od veškerých pravidel a dosáhla svobody. Žena, která má mnoho tváří, ale jen jednu duši. Žena, která má obyčejné tělo, ale ve své podstatě je nástrojem bohyně.

Radim Ress

je spolu se svým německým kolegou autorem knihy „Dialog s nevědomím“, která byla po svém vydání v Německu právě přeložena do češtiny v nakladatelství Portál.

Dialog s nevědomím je vlastně dialogem s vnitřními osobami, které tvoří konkrétní obsahy nevědomí. Vnitřní osoby jsou personifikované části nevědomí, na které denně narážíme ve formě svých protichůdných tendencí. Vnitřní osoby mají totiž svou vlastní vůli, která je v protikladu k vůli dospělého vědomí. Tato vůle se projevuje jako tah, nebo jako neodolatelné osudové tíhnutí k lidem, okolnostem a situacím, které vědomí nemá pod kontrolou, pouze na ně reaguje, ale nevybírá si je.

Vnitřní osoby jsou nositelkami a hybatelkami osudových vzorů a tedy právě jejich zvědoměním a proměnou lze zvědomit a proměnit i osudové vzorce přímo v jejich kořeni: nevědomém původu, což se vědomí často vůbec nedaří. Tato cesta – zkoumání nevědomí ve formě dialogu s vnitřními osobami je současně nemalým vnitřním dobrodružstvím.

Krásným dobrodružstvím byl i náš společný večer v Léčivém divadle. O závěrečnou hudební improvizaci se postarali Patricie, Markéta a Patrik Kee.

A na závěr pár věršů:

A zas mě nová krása
štve, bodá, bičem drásá,
i když je pryč můj den
a večer je už noci nakloněn

Michelangelo Buonarroti

Zaposlouchejte se do našeho povídání: