Vždyť jedině ze spojení muže a ženy může na svět přijít nová duše v podobě dítěte. Je to jedinečný moment, kdy člověk doprovází novou duši na tento svět. Jinak nemáme žádný podíl na možnosti darovat život. Jsme schopni letět na měsíc, ale nemůžeme obživnout ani mouchu …

Možnost zplodit dítě je velký dar, velké mystérium a společně s darem života nejmocnější m hybatelem stvoření. Abychom se přiblížili vnímání této neuvěřitelné mohutnosti, pokusím se postihnout jisté danosti tohoto mystického daru. Pojďme tedy od začátku, dotkněme se stvořením daných některých rozdílností mezi mužem a ženou.

Od jistého věku, muže začne přitahovat, jak si žena upraví vlasy, jak se zhoupne při chůzi v bocích … Protože, tak jsme uzpůsobeni, máme receptory pro ženy a ty jsou zapnuty stále, tak to příroda zařídila. Je tedy bezpředmětné napadat muže, že se dívá na hezkou ženu, on je tak prostě zařízen, pokud se ve vaší přítomnosti na hezkou ženu nepodívá, berte to jako projevenou úctu a projevený kompliment… Pokud se za ní podívá, přijměte to, jako jeho přirozenost.

Stejně tak máme touhu se spojit se ženou nejen 2x za život při plození dětí… Ale myslím si, že si nemáme co vyčítat, žena má zase receptory zaznamenat přitažlivého muže a pokud je již zadaná ve vztahu, tak se také snaží ovládnou tendenci a vyhledávat dalšího nejvhodnějšího partnera pro zplození potomků a pokračování rodu. To vše je přirozené a není se proč zlobit, je to logická součást života, bez které bychom se neobešli.

A bylo po senzaci. Moudrá a vědoucí žena … Tím samozřejmě nechci říct, že by se partneři neměli snažit o plnohodnotný vztah ve všech aspektech.

Oba zmíněné impulsy jsou zdravé a normální. Samozřejmě přinášejí do vztahu pnutí, protože ani muž ani žena nemůže šťastně zplodit děti s nekonečnou řadou partnerů. Oba musí vybírat, žena vždy riskuje více, protože ona je ten, kdo porodí dítě a má zodpovědnost se o něj starat. Proto by si žena, dříve než jde s někým do ložnice, měla možná umět představit, že dotyčný bude otcem jejího dítěte.

Muž by se měl na základní škole dozvědět o ženské periodě, aby mohl lépe chápat a zvládat emoční nestálost a emoční výkyvy žen. Pro ženu není snadné se v tomto období ovládat, měsíční perioda znamená výkyvy hormonů, nestálost emocí a potenciálně výbušné období do vztahu a rodiny. Žena má v tomto období větší sklony ke svárlivosti a nespokojenosti …: „…koho já jsem si to vybrala, mohla jsem mít Pištu Hofnágla, to je chlap, ne jako ty …“

A muž kouká na svou ženu, která byla ještě včera normální a nechápe … Z ženské periody pramení také věčná nespokojenost, sklony k dobrodružství. Žena je svou daností roznětka a hledá škrtátko … Muž často nechápe, ale nemá cenu hořekovat, žena (a muž s ní) to má takhle proto, aby se život nestal nudný a stále se naplňoval dalšími a dalšími možnostmi a nekonečnými životními variacemi. Bůh se zřejmě nechce nudit.


Role a danosti jsou na jevišti života od stvořitele rozdány tak, že bude nevyhnutelně docházet ke střetům protichůdných postojů a situacím vyvolávající emoce.

Největší konflikt, je již na začátku stvoření, dát duši do fyzického těla, zpomalit ji a omezit ve formách, je slovo do pranice. O tom, že tento stav přináší spoustu jiných příležitostí někdy jindy …

Dítě může od 12 let zplodit další dítě !? (má k tomu puzení, ale teprve začíná sexualitu vnímat a pomalu chápat) Ve 12 letech však není způsobilé chápat rodičovství, až v 21 letech dle mystiků přichází dospělost (spojí se mu všechna energetická těla, které jedno po druhém dozrává každých 7 let). Sama tato danost je třaskavá a přináší do rodiny velké pnutí. Třeba, když dítě v pubertě začíná chápat svojí sexualitu, do toho maminka má právě měsíčky a tatínkovi se v práci zrovna nedaří,  cítí se sexuálně nenaplněn a opomíjen manželkou. WOW to je hukot, kdo má rodinu a děti, tak rozumí.

Muž není podstatou pečovatel a vychovatel, ale lovec, stvořitel a dobyvatel. Není tedy pro něj snadné přijmout, že veškerou svou energii věnuje jedné ženě a dětem. Dojít k tomu, znamená být v ideálním stavu osvíceného muže, ale není to vždy běžné, pro muže není snadné přesměrovat svojí přirozenost. Vždyť ŽENA-MATKA je role přidělená stvořitelem, MUŽ-OTEC je společností doplněná sociální role, aby nám tu, neběhaly nezaopatřené děti … :)

Kdyby měly děti při porodu o něco menší hlavičku, tak by ženy tolik netrpěly, ale přitom víme, že bolest násobí lásku …. A v bibli stojí : „ … jen utrpením zmoudříme …“

Ženě je možnost plodit děti zastavena přechodem, moudrá příroda tu nechce 70 leté matky. Muž však může děti plodit do smrti, taková malá nesouměrnost …

Domnívám se, že ženy někde hluboko uvnitř chtějí pocítit sílu, proto se provdají třeba do Turecka, nebo se vydají za dvoumetrovým Masajem do Afriky, ale pak zjistí, že se stanou majetkem muže, což už zase tolik nechtějí. Macho je macho, protože on chce ženu více méně vlastnit, prostoru pro partnerství a rozvoj rovnoměrného vztahu moc nedává.

Myslím, že to je velká výzva pro muže, vyzařovat a vlastnit sílu macha, ale přitom nechat prostor ženě, aby kvetla a rozvíjela se. To je možná i snem žen. Ale protože skutečná síla muže a vnitřním krása a síla ženy na poli nerostou, tak právě až vztah, život sám dává prostor k tomuto naplnění, dorůst postupně ve vztahu vzájemnou podporou do této síly.

Předesílám, že odmítám jakékoli násilí na ženách i na mužích a jakoukoli agresi, třeba psychickou, nebo emoční. Mám ale pocit, že celé hnutí míří špatným směrem a je nepochopením podstaty světa.

Vždyť muži budou vždy hledat ženy svého srdce a lože a ženy budou hledat milence, muže, otce pro své děti. Všichni budeme vždy trochu „harašit“ a tak jsou ve stvoření rozdány karty. Pojďme si toto tajemství prožít. A přestaňme rigidně intelektualizovat tam, kde nás okouzlí city, láska a pudy.

V tomto smyslu je pak zásadní otázkou co duše tělu dovolí a kdo kdy vládne. Když uvážíme, že jedna lidová moudrost, která se týká všech zdravých mužů, vyjma na nebe vzatých světců a realizovaných mistrů říká, že muž potřebuje dvě základní věci, naplnit žaludek a vyprázdnit pytlík :). Když uvážíme, s jak rozdílným nastavením jsou k sobě muži a ženy přitahováni, navrhuji velkou vzájemnou shovívavost a také shovívavost vůči svým vlastním slabostem. Je totiž na místě. A učení, jak známo z nebe nepadají.

Ego a pud je zvíře v člověku a zvíře se musí vycvičit, aby necvičilo s námi.

I stalo se jednoho dne za dávných časů, že se mladý, bohatý šlechtic zamiloval do urozené, ale chudé dívky. Z letmých setkání za přítomnosti rodiny, protože před svatbou to tehdy nebylo jinak možné, bylo zřejmé, že zamilovanost je dívkou opětována. V těch dobách bylo zvykem, že ženich svou nastávající, musel vykoupit dary, nebo statky rodině nevěsty. Požadovaná částka se často velmi lišila a rodina dcery musela dobře zvažovat, kolik, nebo jaké statky požadovat, aby si neřekla až příliš mnoho a nápadník neodešel za dostupnější nevěstou.

A tak přišel zamilovaný šlechtic požádat rodiče dívky o její ruku. Aby rodiče přesvědčil o své upřímné lásce, nečekal na požadavek, ale sám již nabídl nebývale štědrou odměnu. Velký pozemek a k tomu stádo krav a ovcí. Tak velkou nabídku mu již před tím jeho rádci a rodiče rozmlouvali, že to není potřeba a že nevěsta za tolik nestojí, ale mladý muž rad nedbal a nabídku přednesl. Rodiče dívky, když uslyšeli, kolik šlechtic za dceru nabídl, nebyli schopni slova a po chvíli ze sebe pouze vypravili, že nabídku promyslí a dají nazítří vědět. Dívka rodičům vyčinila, proč tak štědrou nabídku hned nepřijali, ale rodiče odvětili, pokud tě opravdu miluje, může nám darovat daleko více.

A tak když si mladý šlechtic přišel pro odpověď, uslyšel, máme jedinou dceru a také ji velmi milujeme, pokud nám jí chceš odvést a vzít si jí za ženu, musíš k pozemku, stádu krav a ovcí, ještě přidat i panství s vinicemi … Mladý muž dlouho přemýšlel než odvětil, nabídl jsem všechno co vím, že bude mé dědictví s čím mohu disponovat, ale to co žádáte vám nemohu slíbit, protože to by museli schválit moji rodiče … a s tím zamyšlen odešel.

Když se vrátil na své panství a u večeře jeho rádci a rodiče uslyšeli požadavek rodičů vytoužené nevěsty, bylo dlouhé ticho. Nikdo z přítomných si nedovedl ani představit, že by někdo mohl požadovat tak vysokou odměnu. V celém širém kraji, nikdy nikdo, za nevěstu takou odměnu neposkytl a nikdo nikdy tak vysokou odměnu nepožadoval. Jak rádci tak rodiče svému synovi rozmlouvali odevzdat tak vysokou odměnu, byla to bezmála polovina všeho co měli a to nebyli chudí. Zamilovaný šlechtic prosil rodiče, že mu jeho vyvolená za takovou odměnu stojí, ale rodiče a rádci o tom nechtěli ani slyšet. Celou rozpravu vyslechla u stolu také nejmladší dcera, sestra mladého šlechtice, která svého bratra měla velmi ráda, chtěla mu pomoci přesvědčit rodiče, aby se uvolili odměnu zaplatit a začala přemýšlet, co lze říci na jeho podporu.

Nazítří u večeře smutný mladý šlechtic byl již sotva schopen v klidu uvažovat, protože představa, že si svou milovanou k oltář neodvede, ho zcela ochromovala. Rodina a rádcové také mlčeli a doufali, že čas vše zahojí a jejich syn se postupně smíří s tím, že si vysněnou dívku nemůže vykoupit. Jeho sestra si však vzala slovo: „Jsem nejmladší a tak cítím srdcem, že můj bratr je upřímně zamilován do úžasné dívky, která jeho lásku opětuje. Myslím, že bychom měli vydat jejich rodině odměnu, kterou požadují.“

Do řeči jí vstoupil rázně otec: „Musíš nás přesvědčit, proč bychom měli zaplatit přemrštěnou odměnu? Nevidíme k tomu důvod." Sestra odvětila: „Ta odměna není přemrštěná, protože když jí vydáme, tak si sama nevěsta po celý zbytek života bude vědoma toho, jakou obrovskou má hodnotu.“ První vše pochopil mladý šlechtic a věnoval sestře nejlaskavější a nejvděčnější pohled, který kdy uviděla. Jako druhá se pousmála matka, pokývala hlavou a položila ruku na otcovu paži. V tu chvíli i otec pochopil a svolil k vydání veliké odměny rodině nevěsty.

A tak nevěsta vždy v srdci věděla, jakou hodnotu má pro svého muže a jeho rodinu a o to větší a hlubší byla její láska k němu. Mladí lidé měli krásnou svatbu, mnoho dětí a prožili život v hluboké lásce.

A jak to dopadlo s odměnou? Když se čas rodičů nevěsty, jediné dcery naplnil a vrátili se k Bohu, všechny statky odkázali dceři a tak se nakonec také odměna vrátila do rodiny, odkud vzešla.